21. 9. 2017

Kameny zmizelých 2017

V neděli 17. září 2017 byly v Chodově položeny další tři stolpersteiny – kameny zmizelých. V roce 2015 se Chodov stal prvním městem v Karlovarském kraji, kde se tyto kameny objevily a v loňském a letošním roce se k tomuto projektu připojily i Karlovy Vary. Kameny zmizelých připomínají po celé Evropě oběti holocaustu a do dnešního dne jich bylo položeno bezmála sedmdesát tisíc. Skrze tyto jednoduché kostky se základními životopisnými údaji se symbolicky oběti druhé světové války vrací k domům, ve kterých žily před svým nuceným odchodem do transportu. Všechny kostky osobně pokládá německý sochař Gunter Demnig, který projekt počátkem 90. let vymyslel.

Chodově jsou od roku 2016 tři kameny položeny před budovou obřadní síně městského úřadu, kde připomínají rodinu chodovského lékaře Bedřicha Kettnera a celkem devět kamenů je položeno před služebnou Policie ČR na Staroměstské ulici. Tyto kameny připomínají židovského obchodníka Eduarda Kronbergera, který zahynul během druhé světové válka společně s většinou své rodiny.
Nejnovější tři kameny byly u policejní služebny položeny na památku Františky, Alice a Věry Bergmannových, které patřily k rodině Eduarda Kronbergera (šlo o jeho dceru a vnučky). Františka Kronbergerová (nar. 1898) si v roce 1921 vzala Josefa Bergmanna ze sousedního Nového Sedla, který byl Němec a katolík. V roce 1921 tato skutečnost nehrála až tak významnou roli (sňatky mezi katolíkem a Židovkou nebyly zcela běžné, ale nešlo ani o nic naprosto výjimečného), během druhé světové války však Františce a jejím dvěma dcerám zachránila život. Bergmannovým se totiž v první polovině dvacátých let narodily dvě dcery – Věra (1921) a Alice (1925) – a všichni čtyři žili v rodinném domě Kronbergerových v Chodově čp. 18. Josef Bergmann byl vyučený obchodník, takže se velmi brzy úspěšně zapojil do zavedeného Kronbergerova velkoobchodu. 
Po obsazení československého pohraničí a křišťálové noci na podzim 1938 uprchla většina rodiny do Prahy. Ve velkém chodovském domě zůstal jen starý Eduard Kronberger a Bergmannovi, přičemž Josef Bergmann doufal, že svou rodinu i tchána ochrání fakt, že on je Němec. Nicméně v červenci 1939 byl Eduard Kronberger zatčen gestapem a obviněn z devíti případů homosexuálního obtěžování, což bylo v obě nacistického režimu trestáno až pěti lety vězení. Do jaké míry byla tato obvinění vykonstruovaná a měla sloužit k diskreditaci starého obchodníka, a do jaké se jednalo o realitu, nelze již dnes s jistotou tvrdit. Faktem je, že i přes opakované snahy Josefa Bergmanna byl Eduard Kronberger odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku. Trest nastoupl v dubnu 1940 v saské věznici Waldheim, kde o několik měsíců později i zemřel.
V té době začala být perzekuována i rodina Josefa Bergmanna. Kvůli židovskému původu bylo zakázáno další studium jeho dcer. Starší Věra nastoupila v roce 1938 na Karlovu Univerzitu a současně na pražskou Victoria College, kde studovala cizí jazyky, mladší Alice studovala gymnázium v Karlových Varech. Zatímco jeho žena Františka byla v relativním bezpečí – ačkoliv byla Židovka, chránilo ji její manželství s Němcem – jejich společné dcery byly označeny jako poloviční Židovky a určeny tudíž k transportu do ghett a koncentračních táborů.  Josef vynaložil velké úsilí a všechny své konexe, aby se od nich tento osud pokusil odvrátit. Nejprve se je fingovaně zaměstnal ve své firmě, což ale brzy odhalilo a zakázalo gestapo. Nakonec uplatil velmi vysokou částkou (musel kvůli tomu prodat část svého obchodu) jednoho z úředníků a jeho dcery byly místo do koncentračního tábora poslány „jen“ na nucené práce do Německa, kde postupně prošly celou řadou pracovních táborů. 
Na počátku roku 1945 došlo i na osoby ze smíšených manželství, a tak byla do transportu povolána i Františka Bergmannová. Byla převezena do Terezína, kde se setkala s oběma svými dcerami a kde se všechny tři ve zdraví dočkaly konce války. Hned 9. května 1945 si Josef Bergmann vyžádal speciální povolení od velitele americké vojenské posádky v Chodově a vyrazil na nesmírně riskantní cestu do Terezína, odkud si svou ženu a obě dcery odvezl. Bohužel, pro rodinu to ještě neznamenalo konec, neboť Josef Bergmann byl považován z pohledu Benešových dekretů za Němce a i se svou rodinou byl zařazen do odsunu. Díky tomu, že jeho žena a dcery byly za války vězněny, mohli si Bergmannovi odvézt do Německa i velkou část svého rodinného majetku. Společně s jejich odchodem z Chodova zmizeli i poslední členové kdysi velké rodiny Kronberger-Bergmann. Františka, Alice a Věra Bergmannovy tak byly pro svůj původ potrestány hned dvakrát. Během druhé světové války byly postupně vězněny jako Židovky, po válce byly zařazeny do odsunu jako Němky.
Pietního aktu při pokládání kamenů se v letošním roce zúčastnily i paní Kitty Weiss a Beate Friedrich, dcery Alice Bergmannové. Další členové rodiny Kronberger-Bergmann žijí ve Spojených státech a v Izraeli, kde dodnes žijí také dvě chodovské Wintonovy děti, vnoučata Eduarda Kronbergera.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!