30. 5. 2016

Zmizelí sousedé: Příběh Bedřicha Kettnera


Pronásledování Židů během druhé světové války dopadlo tvrdě i na sta tisíce osob, které se samy za Židy nepovažovaly a v některých případech dokonce o svém židovském původu ani nevěděly. Bez ohledu na to však tito lidé byli podle norimberských zákonů považování za příslušníky židovského národa a bylo s nimi podle toho zacházeno. Typický je v tomto směru osud chodovského lékaře Bedřicha Antonína Kettnera a jeho rodiny.

Bedřich (někdy též psán Friedrich, případně Fritz) se narodil roku 1889 židovským rodičům Heřmanovi a Leonoře Kohnovým. Jeho otec byl obchodník s chmelem v Žatci a Kohnovi patřili k místní židovské obci. Podle židovských tradic byl Bedřich osmý den po svém narození obřezán a je pravděpodobné, že v dětství byl k židovství veden a prošel všemi židovskými iniciačními rituály. Nevíme a zřejmě už ani nikdy nezjistíme, co se v rodině stalo, je ovšem téměř jisté, že mezi rodinou a mladým Bedřichem došlo k závažné roztržce. Lze tak usuzovat z toho, že hned po dosažení plnoletosti se nechal pokřtít (při křtu přijal jméno Antonín) a na jeho žádost mu bylo rozhodnutím úřadů v září 1908 změněno příjmení z „Kohn“ na „Kettner“. Ještě v tom samém měsíci se také zapisuje ke studiu medicíny na c. k. německou univerzitu Karlo-Ferdinandovu v Praze, kde úspěšně odpromoval v červenci 1914, jen několik dnů před vypuknutím první světové války.