2. 2. 2016

Chodovská křížová cesta

Současné umístění obrazů
Počátkem prosince roku 2015 se rozšířil seznam chodovských pamětihodností, když Ministerstvo kultury ČR zařadilo chodovskou křížovou cestu na seznam kulturních památek České republiky. Vzhledem k tomu bych vám rád v tomto článku přiblížil historické pozadí vzniku této památky a její osudy. 

Křížová cesta je symbolické putování sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Nejčastěji má čtrnáct ustálených zastavení podobu obrazů, ale v barokní době byly velmi oblíbené i další způsoby zpodobňování křížové cesty, například v podobě kapliček zasazených do krajiny. U těchto zastavení si křesťané především ve velikonoční době připomínají poslední cestu Ježíše Krista.
Počátky tvorby křížových cest sahají hluboko do středověku, ale největší rozšíření je spojené až s 18. stoletím, kdy papežové Klement XII. a Benedikt XIV. uznali čtrnáct zastavení za závazný počet pro celou katolickou církev (roku 1731) a všechny křížové cesty obdařili plnomocnými odpustky (1746). S těmito událostmi se pravděpodobně pojí i rozhodnutí zřídit křížovou cestu v chodovském kostele.

V roce 1778 požádal chodovský farář provinciála františkánského řádu o povolení ke zřízení křížové cesty pro chodovský kostel a to mu bylo umožněno listinou datovanou k 26. říjnu téhož roku. K vlastnímu zřízení křížové cesty však došlo až o pár let později. Můžeme předpokládat, že v tom svou roli hrály finanční důvody, neboť chodovská farnost nikdy nepatřila k nejbohatším. Nicméně, jak nám dokládá zápis ve farní kronice, došlo nakonec k pořízení křížové cesty během působení faráře Franze Helferta v roce 1789 za částku 140 zlatých. Obrazy byly namalovány neznámým, pravděpodobně regionálním, amatérským umělcem a není ani vyloučena možnost, že je cyklus obrazů dílem více osob. Na první pohled je patrné, že tvůrce obrazů nebyl školeným umělcem - postavy i výrazy tváří jsou velmi strnulé a schematické. Obrazy byly pojaty tak, aby velikostí odpovídaly prostoru chodovského kostela a každé plátno tak má úctyhodné rozměry dva metry na výšku a metr a půl na šířku. 
Křížová cesta na stěnách kostela, 30. léta 20. století

Ne příliš vysoká úroveň uměleckého zpracování křížové cesty byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč bylo v roce 1839 rozhodnuto, že budou stará plátna postupně nahrazována novými. Za tímto účelem byly zakoupeny kopie kartonů akademického malíře Josefa Führicha (1800 – 1876), které vytvořil pro křížovou cestu na pražském Petříně. Záměrem faráře Georga Schöna (výjimečné postavy, která se zasloužila o dokončení stavby kostela) bylo postupně nahrazovat staré obrazy novými plátny podle (v té velmi době oblíbených) führichových předloh. První nový obraz (třinácté zastavení – snímání z kříže) namaloval hned v roce 1839 známý pražský malíř Václav Markovský, který si za toto dílo vzal pouhých 16 zlatých. Ve stejném roce jako třinácté zastavení vzniklo i plátno třetího zastavení (Ježíš padá poprvé pod křížem), jehož autorem se stal (bez nároku na honorář) regionální amatérský umělec a pozdější spolumajitel chodovské porcelánky Johann Hüttner (1794 - ?), který se z autorů nových pláten nejvíce držel Führichovy předlohy. Čtrnácté a poslední zastavení (Ježíš je uložen do hrobu) namaloval v roce 1845 jako jedno ze svých prvních větších samostatných děl rodák z Horního Slavkova a pozdější uznávaný pražský portrétista Anton Hölperl (1820–1888). Posledním novým obrazem, který byl v rámci finančních možností chodovské farnosti ještě pořízen, se stalo deváté zastavení (Ježíš padá pod křížem potřetí), které pro chodovský chrám vytvořil v roce 1846 loketský malíř porcelánu Johann Wilhelm Wildt (1814–1871). Všechny tyto obrazy byly financovány buď prostřednictvím sbírek, případně je financovaly vesnice chodovské farnosti, jak dokládá například nápis na třetím zastavení, jehož zřízení financovali obyvatelé Mírové.
Křížová cesta nv polovině 70. let 20. století

Farář Schön se o Velikonocích 1846 ještě pokusil znovu apelovat na farníky a sehnat prostředky na další plátna, ale po selhání jeho snahy se rozhodl nechat pouze důkladně zrestaurovat obrazy původní křížové cesty z roku 1789. 

V roce 1905, za působení faráře Wenzela Möckla, bylo nově zřízeno první zastavení křížové cesty, které namaloval sokolovský malíř Anton Würschnitzer (1847-1914), o čemž svědčí tužkou napsaný německý přípis na zadní straně rámu „Namalováno v roce 1905 Antonem Würschnitzerem ze Sokolova nad Ohří“. Bylo tak rozhodnuto pravděpodobně kvůli špatnému stavu původního obrazu z ropku 1789. Z neznámých důvodů se ale toto plátno svými rozměry vymyká všem ostatním (je o přibližně deset centimetrů nižší a užší než ostatní), mezi které nezapadá ani použitým rámováním. 

Plátna visela na stěnách hlavní lodi chodovského kostela až do druhé poloviny 20. století, kdy byla s největší pravděpodobností kvůli svému špatnému stavu sňata a uložena ve veřejnosti nepřístupném místě nad kruchtou kostela. Tam dále mnoho let chátrala, odpadávala z nich barva a došlo i k narušení rámování. Během minulého roku město Chodov iniciovalo prohlášení obrazů za kulturní památku, což se podařilo na konci roku a nyní se tak otevřela cesta k jejich postupnému restaurování. V letošním roce budou opravena čtyři plátna a brzy se tak třeba dočkáme toho, že se do chodovského kostela vrátí křížová cesta, která zdobí jeho stěny už dlouhých dvě stě let.

Ježíš je odsouzen k smrti – (1905) Anton Würschnitzer (1847-1914), foto: Vladimír Prokop

Ježíš přijímá kříž (1789) foto: Vladimír Prokop

Ježíš padá pod křížem poprvé  - (1839/40) Johann Hüttner (1794–?), foto: Vladimír Prokop

Ježíš se potkává se svou matkou (1789), foto: Vladimír Prokop

Šimon Cyrénský pomáhá Ježíši nést kříž (1789), foto: Vladimír Prokop

Svatá Veronika podává Pánu Ježíši roušku (1789), foto: Vladimír Prokop

Ježíš padá pod křížem podruhé (1789), foto: Vladimír Prokop

Jeruzalémské ženy pláčí nad Ježíšem (1789), foto: Vladimír Prokop

Ježíš padá po třetí – (1846) Johann Wilhelm Wildt (1814–1871), foto: Vladimír Prokop

Ježíš je svlečen ze šatů (1789), foto: Vladimír Prokop

Ježíš je přibit na kříž (1789), foto: Vladimír Prokop

Ježíš na kříži umírá (1789), foto: Vladimír Prokop

Ježíš je sňat z kříže a na klín matky položen (tzv. pieta) -  (1840) Václav Markovský (1789–1846), foto: Vladimír Prokop

Ježíš je uložen do hrobu – (1845) Anton Hölperl (1820–1888), foto: Vladimír Prokop


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!