6. 1. 2016

Chodovští mecenáši

Mecenáš. Slovo, které se ze slovníku dnešní doby už skoro vytratilo a jen pomalu se dostává zpátky k životu. Označuje osobu, která (nejčastěji finančně) podporuje veřejné kulturní a společenské instituce bez toho, aby očekávala protislužbu (tím se liší od sponzorů). V dějinách by bez podpory bohatých mecenášů nevzniklo mnoho významných památek a uměleckých skvostů, které dnes považujeme za samozřejmé a ani Chodov v tomto směru není žádnou výjimkou. Zvláštním druhem mecenášství jsou pak veřejné sbírky, které byly velmi oblíbené především v druhé polovině 19. a v první polovině 20. století. Pomocí sbírek byly získávány prostředky na rekonstrukci a výstavbu především budov společenského života, ať už to byly divadla, kostely, nebo radnice.

Prvními pro nás historicky doložitelnými chodovskými mecenáši a donátory byli Plankenheimové – chodovský šlechtický rod ze 17. a 18. století, který se zasloužil o vznik našich nejvýznamnějších městských památek. Koneckonců - nejstarší chodovskou movitou památkou je čtvrt tunový zvon „Jan Vilém“ nesoucí jméno Jana Viléma (Johanna Wilhelma) z Plankenheimu, který jej v roce 1658 nechal ulít a věnoval chodovskému kostelu. Tento šlechtic je také donátorem několika dodnes stojících drobných sakrálních památek. Nechal totiž zbudovat troje tzv. boží muka. Všechna byla vybudována krátce po sobě v první polovině sedmdesátých let 17. století. Nevíme, co podnítilo tuto (na svou dobu a poměry panství nákladnou) donátorskou činnost. Jedna z teorií vychází z faktu, že v této době táhlo Johannu Wilhelmovi na padesát let a stále neměl mužského dědice. Boží muka měla zřejmě jemu a jeho manželce Uršule vyprosit dědice. Této teorii nahrává fakt, že paní Uršula otěhotněla jen rok po vztyčení posledního (mariánského) sloupu a po tomto datu již její manžel žádnou památku vztyčit nenechal.

První sloup božích muk byl vztyčen 2. června 1672. Jde o boží muka, které dodnes stojí mezi budovou fary a kostelem poblíž vchodu na hřbitov. Do roku 1900 stávala před dnešním domem U Vavřince v místech, kde byla ve druhé polovině 20. století umístěna busta V. I. Lenina. 
Druhá boží muka byla zhotovena 15. května 1673 a jejich sokl byl v roce 1926 převezen na městský hřbitov, kde dnes stojí vpravo za hřbitovní branou.
Třetí památka pochází z července 1675 a jedná se o mariánský sloup, který dnes zdobí Staroměstskou ulici.

Dobou dalšího rozmachu mecenáštsví pak byla druhá polovina 19. století, kdy se Chodou velmi dařilo po ekonomické stránce a místní podnikatelé cítili za město (které jim poskytovalo zaměstnance a nemalé zisky) určitou odpovědnost. Právě proto se prakticky všechny větší investiční akce ve městě neobešly bez štědrých darů a příspěvků místních továrníků, velkoobchodníků a představitelů politického života. Výrazné jsou v tomto směru především aktivity chodovského starosty Karla Fenkla (ve funkci 1890 – 1900), který nechal na své osobní náklady zřídit městský park v dnešní ulici Dukelských hrdinů. Bylo to velmi nákladné, neboť zdejší terén byl tvořen navážkou odpadu z chodovských porcelánek a před výsadbou stromů bylo nutné navézt na pozemek mnoho desítek vozů zeminy. Kromě toho, že park založil, tak až do své smrti platil jeho údržbu. 

Karel Fenkl stál i v čele dvou velkých sbírkových akcí na rekonstrukci chodovského kostela svatého Vavřince na konci 19. století.  První sbírka, která vynesla na tehdejší dobu úctyhodnou sumu 2.000 zlatých, proběhla v roce 1890 a svědectví o ní nám do dnešních dní zachovala porcelánová deska se jmény členů sbírkové komise. Tato deska (vyrobená v porcelánce Richter, Fenkl & Hahn) byla umístěna vedle vstupu do kostela a připomínala Chodovákům, že na opravu místní dominanty se složilo celé město.

Ovšem zdaleka nejvýznamnější připomínku toho jak se Chodováci starali o kostel svatého Vavřince najdeme tehdy, když se v kostele podíváme na vitrážová okna. Každé z oken totiž nese jméno jednoho z velkých chodovských mecenášů, kteří se je v roce 1905 rozhodli pořídit. Cena jednoho takového okna se pohybovala kolem tisíce korun, což představovalo až dvacetinásobek průměrné mzdy. Okna poskytli: starosta a továrník Karel Fenkl (Panna Marie s Ježíšem a anděly), smolnický kameník, statkář a podnikatel Karel Pleier (Narození Páně), starosta a lékárník Anton Zeidler (Svatá rodina), Philipp Schreyer (Petrův primát), továrník Anton Langer (Korunovace Panny Marie) a manželé  Franz Karl a Maria Anna Stieflovi z Mírové (Svatý Dominik a svatá Kateřina Sienská).

Na tuto dlouhou tradici se minulý rok rozhodlo navázat vedení města Chodova, když vyhlásilo veřejnou sbírku na opravu kostelního zvonu „Jan Vilém“. Považuji za symbolické, že osud této naší nejstarší památky, vzniklé díky dobré vůli dávno mrtvého šlechtice, byl vložen do rukou obyvatel města. V době, kdy píši tento článek, bylo vybráno již bez mála 75.000,- Kč a je jen na nás, zda se i tentokrát najde v Chodově dostatek těch pravých mecenášů.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!