27. 11. 2015

Chodovská bílá paní a Hýzrlové v Chodově


Zámek v Horním Chodově
V chodovské kronice z let 1923 - 1926, kterou psal učitel Anton Ebert, můžeme najít několik pověstí, které se přímo dotýkají Chodova a jeho blízkého okolí. Jednou z nich je i pověst o chodovské bílé paní. Bílá paní je pohádková, nadpřirozená bytost, která se do českého prostředí dostala z Německa. Většinou se jedná o ducha šlechtičny, která se zjevuje na panských sídlech, buď aby novým majitelům oznamovala šťastné i nešťastné události (podobně jako nejslavnější bílá paní Perchta z Rožmberka), nebo proto, aby připomínala dávnou křivdu, jako je to v případě chodovské bílé paní. 

Chodovský hřbitov


Podoba městského hřbitova hodně vypovídá o městu, kterému náleží. Staré náhrobky ukazují slavnou minulost obce a obyvatele, kteří zde žili. Na hřbitovech v pohraničí, odkud bylo po válce nuceně vysídleno německé obyvatelstvo, pak ukazují, jak radikálně byla přetrhána historická paměť.

Smrt byla po stovky let samozřejmou součástí lidského bytí a lidé k ní směřovali velkou část svých myšlenek. Pro křesťany byla smrt koncem jejich pozemského života a vnímali ji jako odchod do "onoho světa". Lidé umírali doma, mezi svými blízkými a smrt byla prakticky veřejnou záležitostí. I proto byly hřbitovy zřizovány ve středech obcí, nejčastěji kolem církevních staveb. Věřilo se, že půda kolem kostela je sama o sobě posvátná a lidé tak chtěli být pohřbeni co nejblíže kostelu. Zakladatelé a patroni kostela pak měli tu výsadu, že byli pohřbíváni přímo v kostelech. V Chodově jsou takto v kryptě pod kostelem uloženy rakve s ostatky pánů z Plankenheimu, především zakladatele kostela Franze Flamina a jeho otce Jana Viléma.