4. 5. 2015

Franz Flamin von Plankenheim

Erb rodu Plankenheimů
Chodovské panství prošlo za dlouhá staletí své existence rukama celé řady šlechtických rodů. Některé Chodov vlastnily jen pár let, jiné zde zůstaly dlouhá desetiletí a staletí. Nejvýznamnějším rodem, který výrazným způsobem změnil tvář Chodova, pak byla rodina pánů z Plankenheimu.

Plankenheimové byli typickou šlechtou, která za svůj vzestup vděčí pobělohorským změnám. Nevíme, odkud přesně přišli a jakým způsobem se zasloužili o své povýšení do šlechtického stavu. Můžeme se však domnívat, že pravděpodobně sloužili císaři v první fázi třicetileté války a šlechtický stav, který jim byl udělen v roce 1638, byl odměnou za věrné služby. Od roku 1644 je rodovým sídlem Plankenheimů Chodov. K Plankenheimům se v našem putování chodovskou historií ještě několikrát vrátíme, ale tentokrát se podíváme na životní osudy posledního mužského člena tohoto rodu – Franze Flamina von Plankenheim.



Franz Flamin se narodil v Chodově 18. května 1677 a byl doslova vymodleným dítětem. Jeho matce bylo v době jeho narození čtyřicet let a otci více než padesát – hrozilo tedy, že rodový majetek zůstane bez dědice. Přišel na svět v době, kdy se chodovské panství pomalu vzpamatovávalo z hrůz třicetileté války. Během vlády jeho otce Jana Viléma z Plankenheimu byl v Chodově postaven nový kostel (1658), dvoje boží muka (1672 a 1673) a mariánský sloup (1675) – kromě kostela všechny ostatní památky dodnes v Chodově najdeme a jsou to nejstarší historické pamětihodnosti města. Na samém konci svého života se mu pak podařilo spojit Horní a Dolní Chodov do jednoho celku, a tak když v roce 1710 umíral, předával svému synovi Franzi Flaminovi panství ve výborném stavu.

Mladý chodovský pán se hned poté co se ujal samostatné správy panství, rozhodl postavit v Chodově sídlo, které by odpovídalo požadavkům nové doby. V Dolním Chodově nechal mezi lety 1710 – 1720 vybudovat zámek. Tato jednopatrová barokní stavba byla vystavěna na obdélníkovém půdoryse, s dvěma křídly vybíhajícími k jihu. Hlavní vstup do zámku se pak nacházel na severní straně budovy, kde byly nad portálem umístěny rodové znaky chodovského pána a jeho manželky. Tyto erby jsou také pravděpodobně jediná věc, která se z budovy zámku do dnešního dne zachovala. Můžeme je nalézt (bohužel ve velmi špatném stavu) na vnější zdi chodovské porcelánky, kam byly přemístěny v době demolice původního zámeckého objektu v druhé polovině 20. století.

Erb rodu Plankenheim
Životním dílem (a svým způsobem i osudem) chodovského pána se však stala jiná stavba. Počátkem dvacátých let osmnáctého století se začal rychle zhoršovat stav malého chodovského kostela a tehdejší farář Michael Hönig opakovaně prosil Franze Flamina o pomoc. Když pak počátkem roku 1725 do základů vyhořel loketský kostel, kde měli Plankenheimové svou rodinnou hrobku, rozhodl se konečně vybudovat v Chodově nový kostel. Farář Hönig si k tomu zapsal „V roce 1725, 23. července na den sv. biskupa a mučedníka Apollináře, byl ke zdejšímu novému farnímu kostelu sv. Vavřince, milostivým panem Franzem Flaminem von Plankenheim; dědicem a pánem na Horním a Dolním Chodovu; patronem a zakladatelem nového kostela, jeho váženou manželkou a jejich oběma milostivými dcerami, základní kámen položen. Tento byl mnou, farářem Michaelem Hönigem, posvěcen.“ 

Rytíř von Plankenheim si jako stavitele kostela vybral Wolfganga Braunbocka, který se rozhodl pojmout nový chrám jako velkolepou jednolodní stavbu ve vrcholně barokním stylu. Dnes tak již kostel nepůsobí, ale v době své výstavby to byl neúměrně velký projekt překračující potřeby a možnosti chodovské farnosti. V době, kdy ve vesnici Chodov žilo něco kolem tří set duší, rozhodl se Franz Flamin pro stavbu kostela, který měl ohromit všechny široko daleko a který co do velikosti konkuroval farnímu kostelu v bohatém Lokti. Plankenheim se rozhodl postavit kostel, který se stane nesmrtelným pomníkem jeho rodu pro budoucí generace. 

První potíže při stavbě nastaly krátce po jejím začátku. Stavitel Brauenbock zjistil, že kostel bude stát na jílovém podloží, které se začalo posouvat již brzy po položení prvních kamenů. Rozhodl se proto do půdy pod budoucí stavbou zarazit pět set dubových a olšových kůlů, na kterých vytvořil dřevěný rošt, jehož samotná příprava zabrala dva roky práce. Teprve na ten se začaly pokládat kamenné základy stavby. Tato metoda se ukázala jako úspěšná, avšak jen samotné položení roštu stálo všechny prostředky, které měl Franz Flamin pro stavbu vyhrazeny.

Erb rodu Plankenheimů na zdi chodovské porcelánky
Je proto skoro zázrak, že v roce 1731 bylo postaveno a zastřešeno alespoň kněžiště. Franz von Plankenheim se v té době topí v dluzích a zároveň cítí, že mu začíná ubývat sil - je těžce nemocen a cítí, že už nebude žít dlouho. Vyhlídka na brzké dokončení kostela se přitom začíná nenávratně vzdalovat. V roce 1733 je kostel dokončen jen z poloviny a rodina chodovského pána je zcela na mizině. V předtuše blízké smrti píše zoufalý Franz Flamin dopis pražskému arcibiskupovi, u kterého doufá nalézt podporu. „Osm týdnů před svým odchodem z tohoto světa napsal milostivý pan patron, který se stavbou nového kostela zcela z peněz vydal, vznešenému panu arcibiskupovi do Prahy prosebný list, ve kterém ho uctivými slovy […] pokorně žádal o podporu k dokončení stavby. List se ovšem nesetkal s úspěchem.“

Tyto poslední neúspěchy zřejmě jen uspíšily smrt chodovského pána. Sedmého května 1733 byl (slovy faráře Höniga) „…ve věku 56 let z tohoto světa k věčnému klidu povolán vysoce rozený rytíř a pán Franz Flamin Johann von Plankenheim, pán na Dolním i Horním Chodově. Dne 9. května byly jeho ostatky uloženy v novém kostele do hrobky, která byla dokončena jen pět dní před tím. Za rakví jsem šel já, farář Michael Hönig, panský písař a starosta města Lokte. Ze šlechty nepřijel nikdo.“ 

Franz Flamin von Plankenheim zřejmě umíral zlomený a s pocitem selhání. Věděl, že svým dvěma dcerám zanechává ohromné dluhy, nedokončený kostel a spoustu starostí. Netušil, že stavba, která se stala jeho osudem, nakonec naplní cíl, se kterým ji budoval. První mše svatá byla v novém kostele sloužena jen několik týdnů po smrti Franze Flamina von Plankenheim. Stalo se tak v den památky svatého mučedníka Vavřince, desátého dne měsíce srpna, léta páně 1733.


Jedním z posledních přání umírajícího šlechtice bylo, aby se každý rok sloužila ve výroční den jeho pohřbu v chodovském kostele mše za spásu jeho duše. Po dlouhých letech bude tato tradice letos opět obnovena. V den pohřbu Franze Flamina von Plankenheim bude v kostele svatého Vavřince sloužena mše – jako pocta muži, kterého jeho péče o Chodov stála doslova život.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!