7. 5. 2014

Tragické dozvuky druhé světové války

Druhá světová válka skončila v Chodově z vojenského hlediska dopoledne 7. května 1945, kdy do města dorazily první americké jednotky. Důsledky války však město pociťovalo ještě dlouho po jejím konci (a v mnoha ohledech se s jejími důsledky naše město i celý region potýká dodnes).

Měsíc po konci války došlo ve městě k tragické události, která je bohužel pro poválečné měsíce v československým pohraničí běžná. Po skončení války se pohraničí stalo cílem "zlatokopů", kteří často hledali snadný zisk a nezastavili se před ničím. Násilí na německém obyvatelstvu eskalovalo až do léta 1945, kdy se podařilo v bývalých Sudetech zřídit stabilní vládní strukturu a bylo zabráněno nejhorším excesům. Obecně známé jsou masové vraždy především v Ústí nad Labem a v Postoloprtech, kde bylo zabito několik set civilních obyvatel. Na Sokolovsku jsou tyto případy spíše výjimečné, neboť zde operovala americká armáda, která mnohem více dbala na dodržování práv německých obyvatel. V červnu 1945 přesto došlo k vraždě několika německých obyvatel Chodova. Zavražděnými byli Franz Stangel, Wenzel Stangel, Adolf Schreiner, Anton Hahn, Matthias Karner, Anton Kindl a Adolf Denk, všichni z Chodova. Vzhledem k tomu, že dům, kde k vraždě došlo, stále stojí, nebudeme říkat, kde k události došlo. Přikládáme  záznam o vraždě, který sepsala o pár měsíců později Fany Karner, manželka jednoho ze zavražděných.
Prohlašuji zde a přísahám, že můj manžel Matthias Karner, narozený 20. června 1901 v Chodově, byl za níže popsaných okolností zavražděn.
Můj muž byl v roce 1941 povolán k německé armádě jako zdravotník. Já jsem se zatím starala o šest našich dětí. Dva syny mi vzala válka. Můj manžel se vrátil domů z ruského zajetí 
22. června 1945. Radost z jeho návratu nám však nevydržela dlouho. Po dvou týdnech, kdy byl doma, přišli jedné noci Češi, kteří chtěli vyrabovat náš dům. Když pan domácí Stangel hned neotevřel dveře, začali střílet. Kromě mého muže byli v tu chvíli v domě ještě další tři muži. Když se dostali dovnitř, oddělili nás od mužů a společně s dětmi nás odvedli na četnickou stanici, kde jsme museli do rána stát u zdi s rukama nad hlavou (včetně mých malých dětí ve věku 3, 5 a 10 let). Ráno nás propustili, ale o mém muži, stejně jako o ostatních, nám nikdo nic neřekl. Po pár dnech jsme se dozvěděli, že můj muž, společně s několika dalšími, si vedle našeho domu musel vykopat hrob a byl umlácen k smrti a zahrabán. Po pár dnech byla těla vykopána a pohřbena na chodovském hřbitově. Ještě pár dní později šlo najít u našeho domu kusy těl zavražděných mužů.
To vše stvrzuji přísahou.
Usedlost rodiny Stangel, kde došlo k vraždě.

2 komentáře:

  1. No tak to je staršný,chudáci

    OdpovědětVymazat
  2. Co dodat.....bohužel to bylo na denním pořádku :/

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za Váš komentář!