27. 3. 2014

Evangelický kostel


Až do roku 1900 bylo obyvatelstvo Chodova nábožensky homogenní, více než 95% obyvatel tvořili katolíci, jen 36 osob bylo evangelického vyznání, většinou šlo o odborníky pozvané do města ze Saska, zaměstnané v místních továrnách. Situace se prudce změnila po roce 1900, kdy vzniklo hnutí "Los von Rom" (Pryč od Říma), které bylo namířené proti papežské moci a mnoho katolíků přešlo k evangelickému vyznání. V roce 1906 tak počet evangelíků v Chodově dosáhl více než dvou stovek osob.

24. 3. 2014

Chodov v době druhé světové války

V říjnu roku 1938 obsadila Chodov, společně s celým československým pohraničím německá armáda a začlenila jej do Říšské župy Sudety, vládní obvod Cheb (Reichsgau Sudetenland, Regierungsbezirk Eger). Chodov se tak na sedm let stal součástí Německé říše. Obyvatelé pohraničí zpočátku vítali německou armádu jako osvoboditele, dne 4. prosince 1938 se konaly volby do říšského sněmu a skončily drtivým vítězstvím NSDAP (Německá nacistická strana), pro kterou v Chodově hlasovalo 3 669 lidí, proti byly jen dva hlasy. Jiné politické strany byly zakázány, místní představitelé bývalých levicových stran (německé sociální demokracie a komunistické strany) buď stihli utéct do neobsazeného zbytku Čech, nebo byli okamžitě zatčeni a deportování do koncentračních táborů...

21. 3. 2014

FOTO: Když umírají soudruzi...



V roce 1953 zemřeli krátce po sobě dva významný politici - nejprve Josef Stalin a krátce po návratu z jeho pohřbu Klement Gottwald (spekulovalo se dokonce, že byl na Stalinově pohřbu otráven). V chodovské kronice je k tomu psáno:



20. 3. 2014

Pokus o henleinovský puč v Chodově v roce 1938

Rok 1938 byl od počátku pro Československou republiku nepříznivý. V březnu 1938 obsadila německá vojska Rakousko a připojila ho k velkoněmecké říši. Od Ostravy až k Bratislavě, po celé délce dnešních hranic ČR sousedila československá republika s hitlerovským Německem. Po obsazení Rakouska se začala prudce zhoršovat i vnitropolitická situace v ČSR. Sudetoněmecká strana (SdP - Sudetendeutsche Partei) Konráda Henleina stupňovala své požadavky vůči pražské vládě (požadovala autonomii německého pohraničí a předpokládala připojení Sudet k Německu) a její síla se naplno projevila v květnu a červnu, kdy se konaly obecní volby.

19. 3. 2014

Chodovská socha V.I.Lenina

Jako prakticky v každém větším městě, tak i v Chodově stál pomník Vladimíra Iljiče Lenina, vůdce komunistické revoluce v Rusku a zakladatele Sovětského svazu. První návrhy na vystavění pomníku se díky silné pozici KSČ v regionu objevily již krátce po skončení druhé světové války a nakonec byl pomník odhalen dne 9. listopadu 1947 (u příležitosti 30. výročí Velké říjnové socialistické revoluce) v chodovském Leninově parku (park u evangelického kostela) na místě německého pomníku obětem válek z roku 1898 (tento pomník byl znovu obnoven před několika lety na původním místě).

Nemáte staré fotografie a pohledy Chodova?

Máte doma staré fotografie Chodova před panelovou výstavbou? Vlastníte sbírku pohlednic z chodovskou tématikou? Nebo znáte historické příběhy, o kterých v Chodově nikdo neví? Podělte se s ostatními a napište nám! Historii tvoří příběhy a příběhy tvoří lidé.
Předválečeý chodovský starosta soudruh Würkner hovoří na tryzně za Klemetna Gottwalda.

18. 3. 2014

O pokladu ve Föllerbergu

Když pojedete do Tatrovic, můžete si všimnout pásma několika kopců, které se zdvíhají východně od Vřesové. Jeden z nich je tajemný Föllerberg, o kterém stará chodovská pověst vypráví, že je plný pokladů, které otevírá kouzelný kvítek. Je více než pravděpodobné, že se jedná o způsob, jakým vyjádřit nerostné bohatství ukryté v Krušných horách - již od nejdávnějších dob se v našem okolí těžily různé druhy kovů, posléze uhlí, kaolin a ne tak daleko od nás i uran a další vzácné materiály. Pověst zapsal do chodovské kroniky mezi lety 1923 - 1926 pan Anton Ebert.

17. 3. 2014

Velká hospodářská krize v Chodově

V roce 1929 došlo ke krachu newyorské burzy - k tzv. "černému pátku". Prakticky přes noc se jako domeček z karet zhroutila americká ekonomika, miliony lidí byly najednou bez práce a Spojené státy se ocitly na hranici chaosu. V zemi hořely požáry, které neměl kdo hasit, protože města propustila v rámci úspor všechny hasiče. Velmi rychle se krize přenesla i do Evropy, která byla na zámořskou ekonomiku úzce navázána. V Evropě se hroutila jedna ekonomika za druhou a nebyl nikdo, kdo by si věděl rady - krizi podobného rozsahu svět zažil poprvé.

Císař Josef II. v Chodově

Není mnoho osobností evropského formátu, které se dají spojovat s naším městem. Chodov většinou stál stranou velkých historických událostí. Jedinou, ale o to zajímavější výjimkou je návštěva římského císaře a českého krále Josefa II. v říjnu roku 1779. Josef II. byl synem Marie Terezie a po její smrti v roce 1780 se proslavil jako velký reformátor - v roce 1781 zrušil nevolnictví a Tolerančním patentem povolil ve své říši i jiná náboženství, než katolické. V chodovské kronice je k tomu následující zápis z počátku 20. století.

16. 3. 2014

San mia Chuadaua Boub’m

Do konce druhé světové války žili v Chodově takřka výhradně obyvatelé německé národnosti. V roce 1930 žilo v katastru města skoro šest tisíc obyvatel, přičemž jen necelé dvě stovky z nich (tedy něco málo přes tři procenta obyvatel) byli Češi, především státní zaměstnanci. Místní obyvatelé hovořili zvláštním německým dialektem, kterému se říká egerlandština (Egerländer Mundart). Tímto svébytným "jazykem" hovořili Němci od Chebu až téměř ke Kadani a patřil do rodiny východofranckých (hornobavorských) dialektů.

Čertův trůn nad Chodovem

Pokud jste se někdy byli projít "na Skalce" či snad "za potůčkem", mohli jste dojít až do březového hájku kousek od budovy vodárny. Tam, pod pískovým nánosem sem a tam vyčnívají ze země velké žulové kameny - často různě zaoblené a dnes utopené uprostřed porostu. Ale nebylo tomu tak vždycky - do 60. let byl vrch prakticky holý a byl z něj krásný výhled na město v údolí. Možná právě kvůli tomu krásnému výhledu se mezi místními tradovalo, že na kamenech tam sedával sám ďábel...

O bílé paní z chodovského zámku

V chodovské kronice z let 1923 - 1926, kterou psal Anton Ebert, místní učitel, můžeme najít několik pověstí, které se přímo dotýkají Chodova a blízkého okolí. Jednou z nich je pověst o chodovské bílé paní. Bílá paní je pohádková, nadpřirozená bytost, která se do českého prostředí dostala z Německa. Většinou se jedná o ducha šlechtičny, která se zjevuje na panských sídlech, buď aby novým majitelům oznamovala šťastné i nešťastné události (podobně jako nejslavnější bílá paní Perchta), nebo proto, aby připomínala dávnou křivdu, jako je to v případě chodovské bílé paní...