22. 9. 2016

Evangelický kostel v Chodově

V letošním roce si připomínáme 110. výročí položení základního kamene jedné z dominant města – chodovského evangelického kostela. Není tak velký a starý, jako kostel svatého Vavřince, přesto má bohatou historii a za jeho stavbou se skrývá mnoho příběhů osob, které jej během jeho staleté existence navštěvovali.
Pomineme-li dobu před třicetiletou válkou, pak se dá říct, že do roku 1900 bylo obyvatelstvo Chodova nábožensky prakticky homogenní, více než 95% obyvatel tvořili katolíci, jen 36 osob bylo evangelického vyznání, většinou šlo o odborníky pozvané do města ze Saska, zaměstnané v místních továrnách. 

17. 8. 2016

Kdy můžete slyšet Jana Viléma?

Zvon "Jan Vilém" se rozeznívá stále stejným
způsobem jako před 358 lety, kdy byl ulit - ručně.
Nejstarší chodovská památka, zvon Jan Vilém z roku 1658, se dočkala počátkem července generální opravy, na kterou se ve velmi úspěšné sbírce složili samotní obyvatelé Chodova. Práce na zvonu provedl pan Rostislav Bouchal z Brodku u Přerova se svými spolupracovníky přímo v kostelní věži, kde byl zvon snesen na podlahu, byl důkladně zbaven nečistot a ošetřen včelím voskem. Největší zásahy vyžadovalo příslušenství zvonu – původní dubová hlava byla nahrazena  novou, stejně jako všechny kované prvky. Zcela vyměněno pak bylo nevyhovující srdce, které svou tvrdostí a špatným zavěšením ohrožovalo životnost zvonu. Po konzultaci s památkáři byl ponechán původní ruční pohon zvonu, ačkoliv původně se zvažovala i jeho automatizace za pomoci lineárního motoru. K rozeznění Jana Viléma je tak potřeba vystoupat 105 schodů, které vedou do zvonového patra kostelní věže. 

Vzhledem ke stáří a památkové hodnotě tohoto zvonu nebude používán příliš často, aby vydržel další stovky let. Jeho hlas budou moci Chodováci slýchat pravidelně každou neděli ve tři čtvrtě na devět, kdy bude svolávat věřící ke mši. Kromě nedělí pak bude používán jen o významných církevních, státních a městských svátcích a slavnostech. Rozpis těchto příležitostí schválila na svém zasedání Rada Města Chodova a v následujícím roce tak budete moci Jana Viléma slyšet při těchto příležitostech:

Sourozenci pro Jana Viléma

Zvon Jan Vilém z roku 1658, který je zároveň nejstarší chodovskou památkou, je už téměř sto let ve zvonici chodovského kostela sám. Jeho kolegy - menší zvony z let 1658 a 1879 - odvezli v letech 1917 a 1918 pro válečné potřeby rakousko-uherské armády. 

Právě proto vyhlásilo Město Chodov u příležitosti 339. svatovavřinecké pouti, 13. srpna 2016, sbírku na pořízení chybějících zvonů v kostele svatého Vavřince.

Cílem sbírky je vrátit do věže chodovského kostela zvony, které byly zničeny a roztaveny pro vojenské účely v době první světové války. Z původních čtyř kostelních zvonů se zachoval jen jeden – největší a nejstarší Jan Vilém z roku 1658. V rámci sbírky se počítá se znovuvytvořením (ulitím) dvou chybějících věžních zvonů, jejichž původní hmotnost byla 110 kg a 60 kg. Záměrem je obnovit zvony v původním naladění a o přibližně stejných rozměrech, aby tím byl zachován historický ráz zvonice.

14. 6. 2016

Cizí a přeci jen naše – o vztahu k dějinám

Dvacátý červen byl Organizací spojených národů v roce 2000 vyhlášen Mezinárodním dnem uprchlíků. A od roku 2014 se německá spolková vláda rozhodla tento den připomínat v kalendářích jako den památky na všechny nuceně vyhnané a vysídlené. Připomínají se tak nejen lidé, které z jejich domovů vyhnala druhá světová válka, ale i obyvatelé německé národnosti, kteří museli nuceně opustit své domovy po jejím skončení. Je to téma, které v české kotlině vzbuzuje silné emoce i přesto, že od vysídlení našich bývalých německých sousedů letos uplyne dlouhých sedm desítek let. Velmi pravidelně se téma „odsunu“ vynořuje i v rámci celospolečenské diskuze, jako například během poslední prezidentské volby.

30. 5. 2016

Zmizelí sousedé: Příběh Bedřicha Kettnera


Pronásledování Židů během druhé světové války dopadlo tvrdě i na sta tisíce osob, které se samy za Židy nepovažovaly a v některých případech dokonce o svém židovském původu ani nevěděly. Bez ohledu na to však tito lidé byli podle norimberských zákonů považování za příslušníky židovského národa a bylo s nimi podle toho zacházeno. Typický je v tomto směru osud chodovského lékaře Bedřicha Antonína Kettnera a jeho rodiny.

Bedřich (někdy též psán Friedrich, případně Fritz) se narodil roku 1889 židovským rodičům Heřmanovi a Leonoře Kohnovým. Jeho otec byl obchodník s chmelem v Žatci a Kohnovi patřili k místní židovské obci. Podle židovských tradic byl Bedřich osmý den po svém narození obřezán a je pravděpodobné, že v dětství byl k židovství veden a prošel všemi židovskými iniciačními rituály. Nevíme a zřejmě už ani nikdy nezjistíme, co se v rodině stalo, je ovšem téměř jisté, že mezi rodinou a mladým Bedřichem došlo k závažné roztržce. Lze tak usuzovat z toho, že hned po dosažení plnoletosti se nechal pokřtít (při křtu přijal jméno Antonín) a na jeho žádost mu bylo rozhodnutím úřadů v září 1908 změněno příjmení z „Kohn“ na „Kettner“. Ještě v tom samém měsíci se také zapisuje ke studiu medicíny na c. k. německou univerzitu Karlo-Ferdinandovu v Praze, kde úspěšně odpromoval v červenci 1914, jen několik dnů před vypuknutím první světové války. 

31. 3. 2016

Kurt Stern - Wintonovo dítě

V Chodově se v roce 1929 narodil pan Kurt Stern, který se v těchto dnech oslaví 87. narozeniny. 
Jeho dědečkem byl chodovský velkoobchodník Eduard Kronberger a jeho rodina téměř celá zahynula během druhé světové války v koncentračních a vyhlazovacích táborech.
Kurt Stern a jeho sestřenice Ruth Kronbergerová přežili díky tomu, že je jejich rodiče poslali do Anglie za pomoci mladého britského úředníka Nicholase Wintona. Pan Stern o svém rodném městě hovořil v dokumentárním filmu "Síla lidskosti" a také v rozhovoru, který s ním byl pořízen vědeckými pracovníky michiganské univerzity v rámci mapování osob, které přežily holocaust. Část tohoto rozhovoru, která se přímo dotýká jeho dětství v Chodově, jsem přeložil a přináším vám ho.

7. 2. 2016

Pověsti z úsvitu chodovských dějin

"Čertův trůn nad Chodovem" v roce 1933
Z počátků dějin Chodova se nám nezachovaly prakticky žádné informace. Záznamy a kroniky byly za staletí zničeny, nebo nenávratně ztraceny. K těmto časům se váží jen dvě pověsti, které se až do druhé světové války předávaly v ústní lidové slovesnosti. Pověst je zvláštní útvar. Ačkoliv nám může přijít fantastická, nereálná a nepravděpodobná, skrývá v sobě často skutečnost, i když třeba zcela převrácenou, zkomolenou a takřka neviditelnou. Je také odrazem kraje, kde vznikla, a lidí, kteří v něm žili. V našem případě bohužel zmizela drtivá většina těchto ústně předávaných útvarů společně s nuceným vysídlením původních německých obyvatel kraje po druhé světové válce.

2. 2. 2016

Chodovská křížová cesta

Současné umístění obrazů
Počátkem prosince roku 2015 se rozšířil seznam chodovských pamětihodností, když Ministerstvo kultury ČR zařadilo chodovskou křížovou cestu na seznam kulturních památek České republiky. Vzhledem k tomu bych vám rád v tomto článku přiblížil historické pozadí vzniku této památky a její osudy. 

Křížová cesta je symbolické putování sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Nejčastěji má čtrnáct ustálených zastavení podobu obrazů, ale v barokní době byly velmi oblíbené i další způsoby zpodobňování křížové cesty, například v podobě kapliček zasazených do krajiny. U těchto zastavení si křesťané především ve velikonoční době připomínají poslední cestu Ježíše Krista.
Počátky tvorby křížových cest sahají hluboko do středověku, ale největší rozšíření je spojené až s 18. stoletím, kdy papežové Klement XII. a Benedikt XIV. uznali čtrnáct zastavení za závazný počet pro celou katolickou církev (roku 1731) a všechny křížové cesty obdařili plnomocnými odpustky (1746). S těmito událostmi se pravděpodobně pojí i rozhodnutí zřídit křížovou cestu v chodovském kostele.

6. 1. 2016

Chodovští mecenáši

Mecenáš. Slovo, které se ze slovníku dnešní doby už skoro vytratilo a jen pomalu se dostává zpátky k životu. Označuje osobu, která (nejčastěji finančně) podporuje veřejné kulturní a společenské instituce bez toho, aby očekávala protislužbu (tím se liší od sponzorů). V dějinách by bez podpory bohatých mecenášů nevzniklo mnoho významných památek a uměleckých skvostů, které dnes považujeme za samozřejmé a ani Chodov v tomto směru není žádnou výjimkou. Zvláštním druhem mecenášství jsou pak veřejné sbírky, které byly velmi oblíbené především v druhé polovině 19. a v první polovině 20. století. Pomocí sbírek byly získávány prostředky na rekonstrukci a výstavbu především budov společenského života, ať už to byly divadla, kostely, nebo radnice.

27. 11. 2015

Chodovská bílá paní a Hýzrlové v Chodově


Zámek v Horním Chodově
V chodovské kronice z let 1923 - 1926, kterou psal učitel Anton Ebert, můžeme najít několik pověstí, které se přímo dotýkají Chodova a jeho blízkého okolí. Jednou z nich je i pověst o chodovské bílé paní. Bílá paní je pohádková, nadpřirozená bytost, která se do českého prostředí dostala z Německa. Většinou se jedná o ducha šlechtičny, která se zjevuje na panských sídlech, buď aby novým majitelům oznamovala šťastné i nešťastné události (podobně jako nejslavnější bílá paní Perchta z Rožmberka), nebo proto, aby připomínala dávnou křivdu, jako je to v případě chodovské bílé paní. 

Chodovský hřbitov


Podoba městského hřbitova hodně vypovídá o městu, kterému náleží. Staré náhrobky ukazují slavnou minulost obce a obyvatele, kteří zde žili. Na hřbitovech v pohraničí, odkud bylo po válce nuceně vysídleno německé obyvatelstvo, pak ukazují, jak radikálně byla přetrhána historická paměť.

Smrt byla po stovky let samozřejmou součástí lidského bytí a lidé k ní směřovali velkou část svých myšlenek. Pro křesťany byla smrt koncem jejich pozemského života a vnímali ji jako odchod do "onoho světa". Lidé umírali doma, mezi svými blízkými a smrt byla prakticky veřejnou záležitostí. I proto byly hřbitovy zřizovány ve středech obcí, nejčastěji kolem církevních staveb. Věřilo se, že půda kolem kostela je sama o sobě posvátná a lidé tak chtěli být pohřbeni co nejblíže kostelu. Zakladatelé a patroni kostela pak měli tu výsadu, že byli pohřbíváni přímo v kostelech. V Chodově jsou takto v kryptě pod kostelem uloženy rakve s ostatky pánů z Plankenheimu, především zakladatele kostela Franze Flamina a jeho otce Jana Viléma.

9. 8. 2015

Pozvání na svatovavřineckou pouť

Tradice chodovské svatovavřinecké poutě sahá prokazatelně až do roku 1677, ale podle všeho je ještě mnohem starší. Stovky let to byla největší událost nejen pro Chodov, ale i pro obyvatele ze širokého okolí. V dobách před rokem 1945 navštívilo každý rok chodovskou pouť více než deset tisíc návštěvníků. Dovolte mi, abych vás pozval na některé akce letošní pouti, které proběhnou v neděli 16. srpna 2015.

9:15 proběhne vysvěcení pietního (pamětního) místa na chodovském hřbitově, které bude věnováno všem těm, kteří byli v Chodově pohřbeni, ale nemají hrob. Primárně jde samozřejmě o německé obyvatele, jejichž hroby byli zničeny a zrušeny v druhé polovině 20. století, ale obecně o všechny chodovské rodáky. Vysvěcení místa se ujme chodovský farář P. Petr Mecl za přítomnosti chodovských rodáků žijících v Německu.

26. 6. 2015

Kronbergerovi - chodovské oběti holocaustu

V letošním roce si připomínáme výročí konce druhé světové války, nejhoršího konfliktu v dějinách lidstva. Tento konflikt více či méně zasáhl do života všech obyvatel tehdejšího světa, zničil miliony životů, rozvrátil celé kraje a země. Ani Chodov nezůstal výjimkou. Stovky obyvatel Chodova během války zemřely. Někteří v boji na frontách, jiní při náletech, ve věznicích a koncentračních táborech. Nejsmutnějším odkazem a varovným mementem tohoto konfliktu je pak holocaust - cílená, masová a systematická likvidace těch, kteří nesplňovali nacistická měřítka rasové a ideové čistoty. Rád bych vám dnes přiblížil jeden ze stovek příběhů chodovských obětí druhé světové války. Příběh rodiny židovského obchodníka Eduarda Kronbergera.

4. 5. 2015

Franz Flamin von Plankenheim

Erb rodu Plankenheimů
Chodovské panství prošlo za dlouhá staletí své existence rukama celé řady šlechtických rodů. Některé Chodov vlastnily jen pár let, jiné zde zůstaly dlouhá desetiletí a staletí. Nejvýznamnějším rodem, který výrazným způsobem změnil tvář Chodova, pak byla rodina pánů z Plankenheimu.

Plankenheimové byli typickou šlechtou, která za svůj vzestup vděčí pobělohorským změnám. Nevíme, odkud přesně přišli a jakým způsobem se zasloužili o své povýšení do šlechtického stavu. Můžeme se však domnívat, že pravděpodobně sloužili císaři v první fázi třicetileté války a šlechtický stav, který jim byl udělen v roce 1638, byl odměnou za věrné služby. Od roku 1644 je rodovým sídlem Plankenheimů Chodov. K Plankenheimům se v našem putování chodovskou historií ještě několikrát vrátíme, ale tentokrát se podíváme na životní osudy posledního mužského člena tohoto rodu – Franze Flamina von Plankenheim.

21. 1. 2015

Chodovské hostince před rokem 1945


Hostinec U Jelena na chodovském náměstí
 Před druhou světovou válkou sloužilo k uhašení žízně Chodováků 21 hostinců a restaurací. Většina z nich čepovala pivo z Prvního akciového pivovaru v Chebu, někteří odebírali pivo také z pivovaru Haasů z Haasenfelsu v Kynšperku a z Weberova pivovaru v Karlových Varech. V Chodově se totiž v té době již dlouhou dobu místní pivovar nenacházel, ačkoliv první zmínky o něm sahají do 16. století a budova bývalého pivovaru stála v Horním Chodově až do druhé poloviny 20. století. Místem, kde chodovský pivovar stával, dnes prochází silnice na Vřesovou. Pivo se v něm přestalo vařit pravděpodobně v první polovině 19. století.

5. 11. 2014

Chodovské zvony

Zvon Jan Vilém (1658)
V roce 2017 si budeme v Chodově připomínat hned dvě významná výročí.  Bude to 340 let od narození Franze Flamina von Plankenheim, fundátora chodovského kostela a posledního mužského člena svého rodu, a 100 let od rekvizice zvonů z kostela sv. Vavřince pro potřeby c.k. válečné mašinérie.

Zvony provázejí lidstvo po tisíciletí. V českých zemích máme první historické zmínky o zvonech z devátého století a od třináctého století jsou už zvony pevnou součástí veřejného prostoru.  Kromě liturgických účelů (svolávání na mši a zvonění během ní) sloužily zvony jako oznamovatel významných okamžiků. Pokud hořelo, zemřel někdo z farníků, blížil se nepřítel, udála se významná událost (zemřel panovník, byl zvolen papež) – to vše oznamovaly obyvatelům zvony. V dobách klidu pak zvony svým zvoněním dělily den na časové úseky (zvonění klekání ráno, v poledne a večer). V dobách císaře Josefa II. pak bylo nařízeno, aby měla každá obec vlastní zvoničku – zvon byl symbolem ochrany a pokoje. Lidé měli proto ke zvonům zvláštní vztah – zvony dostávaly jména a lidé jim přisuzovali nadpřirozené síly.

8. 9. 2014

Z dějin chodovských biografů


Kinematograf, biograf, kino. Velký vynález 19. století, který výrazným způsobem utvářel století dvacáté. Promítání pohyblivých obrázků bylo zpočátku zajímavou výstřední podívanou pro velkoměstskou honoraci, ale velice brzy se stalo masovou zábavou. S nárůstem volného času se začala objevovat potřeba tento čas naplňovat a kinematografy praskaly ve švech...

26. 8. 2014

Železniční doprava v Chodově

Zavedení železniční dopravy do běžného provozu v druhé polovině 19. století představovalo jednu z nejvýznamnějších změn v životě obyčejného člověka. Do té doby byl jeho životní prostor omezen blízkým okolím – maximálně dojížděl do blízkých měst a vesnic na trhy, do okresního města k úřadům. Zprávy putovaly zemí mnoho dní, novinky z Prahy nebo Vídně se obyvatelé Chodova dozvídali až po mnoha dnech. Místní řemeslníci a zemědělci mohli své výrobky prodávat jen v blízkém okolí – jen ti skutečně nejlepší prodávali zboží mimo hranice kraje. To vše se s příchodem železnice změnilo. Najednou si byli lidé i regiony mnohem blíže. Cestu, která dostavníkem, nebo formanským vozem trvala několik dní, bylo možné náhle ujet za pár hodin. Bylo možné přepravit stovky lidí a desítky vagonů nákladu přes celé české království za pár dní.

20. 8. 2014

Srpen 1968 v chodovské kronice

Krátce před druhou hodinou ráno 21. srpna začal pražský rozhlas vysílat mimořádné hlášení, ve kterém bylo oznámeno, že území Československé socialistické republiky začala obsazovat vojska pěti států Varšavské dohody. Jednalo se o reakci na tzv. Pražské jaro - období od počátku roku 1968, během kterého docházelo k politickému uvolňování. Byla zrušena cenzura, znovu mohly být založeny některé spolky a družení, veřejně se hovořilo o zločinech padesátých let a mezi veřejností se hovořilo se i o obnovení politické plurality. Toto směřování bylo přerušeno vpádem vojsk v noci z 20. na 21. srpna 1968.

16. 8. 2014

Rytíř Jeho Svatosti - starosta Josef Gerstner


Vedle starosty Karla Fenkla byl nejvýznamnější chodovskou osobností přelomu 19. a 20. století starosta, továrník, filantrop a donátor Josef Gerstner. Zatímco po Karlu Fenklovi zůstaly dodnes památky, které připomínají jeho existenci - vitrážové okno v kostele, nebo městský park, který založil a spravoval - Josefa Gerstnera nepřipomíná v Chodově nic. Jeho rodinná hrobka na chodovském hřbitově byla pravděpodobně zničena a my nevíme ani to, kde stála. Zatímco Karl Fenkl byl podnikatel a politik, byl Josef Gerstner především laskavý člověk, který stál za skoro všemi aspekty společenského života v Chodově. Je to také jediný Chodovák, o němž byl veden papežskou kanceláří spis, který leží ve Vatikánském tajném archivu.